Listy v dlani

Mathilde je milovnice Cyrana z Bergeracu a knihařka. Před časem udělala krok do neznáma a opustila slibně se rozvíjející diplomatickou kariéru, aby si otevřela vlastní knihařskou dílnu v malém francouzském městečku.

Román Knihařka z Bergeracu nás uvede do děje jednoho nevlídného rána, kdy na dveře jejího krámku zabuší muž s knihou v podpaží a požádá Mathilde, aby ji restaurovala. Ačkoli je znát, že neznámý není ve své kůži, cosi z jeho vzezření udělá na Mathilde dojem, a tak přistoupí i na kratičkou lhůtu, během které je třeba svazek opravit. S chutí se pustí do práce a zjišťuje, že kniha neobsahuje žádný text, zato však sestává z řady obrázků, které postupně zachycují stavbu jakési svatyně a následně její pozvolný rozpad v sutiny. Mathilde restauruje knihu s obrovským zaujetím, ale hotovou práci nakonec nemá komu předat. Neznámého zákazníka totiž srazilo auto a on následkům nehody podlehl. Žádné doklady u sebe neměl, a tak se jediným klíčem k jeho identifikaci stane záhadná kniha. Mathilde to však neodradí a za pomoci dalších řemeslníků se odhodlaně pouští do pátrání po totožnosti zemřelého.

Poměrně útlý román o knihařce se mi četl opravdu krásně. Ačkoli nepostrádá dramatické zvraty a odhalení, ve výsledku působí civilně a příjemně. Atmosférou malého francouzského města se svéráznými postavičkami a nevyzpytatelným starostou mi hodně připomínal film Čokoláda s Julií Binoche v hlavní roli (přiznávám, předlohu filmu jsem nečetla). Nejsem sice odborník na restaurování knih, ale postupy popisované v knize na mne působily věrohodně. Někoho by možná právě ony mohly odradit od dalšího čtení. V mém případě ale autorka přesně vystihla tu míru, abych si dokázala představit, čím se Mathilde zrovna v dílně zaobírá, a dokonce se i trochu poučila o postupech a zároveň mě popis ještě nezačal nudit. Je znát, že v pasážích věnovaných knihařině zúročuje autorka vlastní zkušenosti. Sama totiž několik let spolu s manželem v Praze vlastnila knihkupectví U Knihomola a dokonce se i vyučila knihařkou.

Trochu násilně na mne působily zařazené citace ze Cyrana z Bergeracu. Až to konce knihy jsem jim nepřišla na chuť a vlastně mě trochu rozčilovaly, ale nakonec mě možná přimějí, abych si tohle dílo přečetla a trochu si doplnila vzdělání. Kromě obecného konstatování, že děj i jazyk knihy ubíhají hezky plynule a nikde neškobrtají, nemohu hodnotit překlad jako takový. Protože český překlad (pro mne trochu překvapivě) zatím neexistuje, četla jsem román ve slovenštině. Výhradu bych měla snad jen k překladu názvu, který mne od začátku mátl právě odkazem na Cyrana v Bergeracu a znejišťoval má očekávání. Ve francouzském originále se knížka jmenuje La relieuse du gué, tedy něco jako „Knihařka od brodu“, a myslím, že ponechání původního názvu by prodejnosti knížky nejspíš neublížilo. Celkově je knížka velmi příjemná a je to to pravé počtení na klidné pošmourné dny, kdy nechcete nic jiného než se se čtením a horkým čajem někde uvelebit a přečíst ji nejlépe na jeden zátah.